Poslední dva týdny, tytéž otázky a výsledek vždy stejný. Laura = kavárenský povaleč, lempl, alkoholik….
Co studuješ? Teologii! A co z tebe bude? nevím? a proč to studuješ? kvůli titulu. Ale to je divný, ne? Mě to tak nepřijde.
Co sportuješ? Chodím běhat, do posilovny a na squash. Ale to je celkem nuda, ne? Mě to baví. Aha.
Co děláš ve volném čase? Chodím do kaváren, hospod, do kina na výstavy…To, ale nemáš žádný pořádný koníček. No, to nemám.AHA.
Pořád odpovídám stejně a pořád se lidi na mé odpovědi tváří divně. Opravdu musí mít člověk nějaký vážný koníček, aby byl plnohodnotným člověkem? Podle mě ne, vážný koníček nemám, ale že bych se během dne nudila to říct nemůžu, naopak dny mi připadají krátké. A tak Ti co jim připadám divná, ať si trhnou nohou a když připadám spolužákům jako bláznivá holka, co pořád někam chodí, tak ať si taky trhnou. Hold se ráda bavím a nerada sedím doma jako puťka. Na světě jsem jen jednou!!!
neděle 14. června 2009
středa 27. května 2009
Příběh o lásce, metru a nešťastném osudu
Láska = sobeckost
Dnes jsem jela v metru a četla jedné slečně přes rameno knihu s názvem Láska, vztah a přátelství. ( Ano, já vím, že se to nedělá, ale kdo z Vás to někdy neudělal? ) A v té knize psali, že láska je sobeckost, protože člověk je sobec. Žije – li člověk s někým o kom si myslí že ho miluje, tak ho nemiluje, ale jen má potřebu ho vlastnit a ovládat. Což znamená, že milujeme – li více jsme větší sobci. Člověk mám už odmalička potřebu něco nebo někoho ovládat, a tak se hračkami stanou naši partneři, které máme doma a ovládáme je, dokud nás neopustí nebo nezemřou. Ještě tam také psali, že sex v partnerském vztahu je pouze uspokojením našich majetnicích potřeb, které potřebujeme, abychom si dokázali, že jde o lásku.
Byla to velice zvláštní kniha a ještě zvláštnější byla ta slečna, která ji četla, protože do drsné dredařky s tetováním a pearcingem bych to neřekla. Nicméně musím uznat, že je tomu opravdu tak, jak ta kniha píše, protože láska je opravdu sobecká, křehká, k životu potřebná, ale i vražedná. A tak jsem si udělala vlastní názor, člověk se zamiluje a zamilovanost trvá nějakou dobu, pak vystřízlivíme a stanou se z nás závislé osoby na osobě druhé, začínáme na sebe žárlit, dělat scény, plakat, bránit se, milovat se, nenávidět se….A to vše děláme jen proto, že se sobecky bojíme abychom toho druhého neztratili. A proč se tak bojíme? Proč děláme psí kusy kvůli ženské nebo chlapovi?
Odpověď: neznám! Ale vím, že sobečtější partneři se budou mít vždycky lépe, než ty co tomu obětují mnoho.
Blbá knížka!!!
Dnes jsem jela v metru a četla jedné slečně přes rameno knihu s názvem Láska, vztah a přátelství. ( Ano, já vím, že se to nedělá, ale kdo z Vás to někdy neudělal? ) A v té knize psali, že láska je sobeckost, protože člověk je sobec. Žije – li člověk s někým o kom si myslí že ho miluje, tak ho nemiluje, ale jen má potřebu ho vlastnit a ovládat. Což znamená, že milujeme – li více jsme větší sobci. Člověk mám už odmalička potřebu něco nebo někoho ovládat, a tak se hračkami stanou naši partneři, které máme doma a ovládáme je, dokud nás neopustí nebo nezemřou. Ještě tam také psali, že sex v partnerském vztahu je pouze uspokojením našich majetnicích potřeb, které potřebujeme, abychom si dokázali, že jde o lásku.
Byla to velice zvláštní kniha a ještě zvláštnější byla ta slečna, která ji četla, protože do drsné dredařky s tetováním a pearcingem bych to neřekla. Nicméně musím uznat, že je tomu opravdu tak, jak ta kniha píše, protože láska je opravdu sobecká, křehká, k životu potřebná, ale i vražedná. A tak jsem si udělala vlastní názor, člověk se zamiluje a zamilovanost trvá nějakou dobu, pak vystřízlivíme a stanou se z nás závislé osoby na osobě druhé, začínáme na sebe žárlit, dělat scény, plakat, bránit se, milovat se, nenávidět se….A to vše děláme jen proto, že se sobecky bojíme abychom toho druhého neztratili. A proč se tak bojíme? Proč děláme psí kusy kvůli ženské nebo chlapovi?
Odpověď: neznám! Ale vím, že sobečtější partneři se budou mít vždycky lépe, než ty co tomu obětují mnoho.
Blbá knížka!!!
Příběh z metra tentýž den
Účinkující: Eskalátory, Já, Muž, Davy lidí, Muzeum přestup z A na C
15:00 středa odpoledne, jedu nahoru po eskalátorech číslo I. Nahoře jsou všude cákance od červené barvy, alespoň si to zatím myslím, že je to barva. Byla jasně červená a úplně všude. Zatím se bavím tím, že jsou tam cestičky z barvy a jak se tomu lidé vyhýbají, dokonce se usmívám.
Za 10 vteřin už se propadám hanbou a jsem naštvaná na sebe, že jsem hrozná ženská, která se baví na něčem co barva není.
U eskalátorů číslo II. sedí muž okolo 60-ti let, vedle něj už stojí nějaký kluk a pomáhá mu. To nebyla barva, ale krev a byla všude. Ten muž spadl s dortem a kytkou v ruce na eskalátorech č.I. a oni ho pokousali. Všude po rukou měl zoubky od schodů, z kterých mu tekla krev jak blázen, na tváři byl též pokousaný, bohužel tolik, že mu to ukouslo kus tváře. Bylo mi ho hrozně líto, ten kluk už volal záchranku a utíral ho, ale tolik krve v metru jsem ještě neviděla. Bylo dost otřesné. A navíc potřísnil i madla, kterých jsem se dotkla a tak jsem pak byla taky od krve.
Konec
15:00 středa odpoledne, jedu nahoru po eskalátorech číslo I. Nahoře jsou všude cákance od červené barvy, alespoň si to zatím myslím, že je to barva. Byla jasně červená a úplně všude. Zatím se bavím tím, že jsou tam cestičky z barvy a jak se tomu lidé vyhýbají, dokonce se usmívám.
Za 10 vteřin už se propadám hanbou a jsem naštvaná na sebe, že jsem hrozná ženská, která se baví na něčem co barva není.
U eskalátorů číslo II. sedí muž okolo 60-ti let, vedle něj už stojí nějaký kluk a pomáhá mu. To nebyla barva, ale krev a byla všude. Ten muž spadl s dortem a kytkou v ruce na eskalátorech č.I. a oni ho pokousali. Všude po rukou měl zoubky od schodů, z kterých mu tekla krev jak blázen, na tváři byl též pokousaný, bohužel tolik, že mu to ukouslo kus tváře. Bylo mi ho hrozně líto, ten kluk už volal záchranku a utíral ho, ale tolik krve v metru jsem ještě neviděla. Bylo dost otřesné. A navíc potřísnil i madla, kterých jsem se dotkla a tak jsem pak byla taky od krve.
Konec
pondělí 11. května 2009
Cesta metrem
Jakožto pravidelný a především každodenní cestující na lince C, jsem si povšimla jedné zvláštnosti a to početnosti sebevražedných pokusů. Možná se občas ani nejedná o sebevraždu, ale o nechtěný pád do kolejiště, to netuším. Nicméně se metro zastaví a člověk tedy já čekám, čekám a čekám. Tyto případy se mi dějí i několikrát do měsíce. Dnes jsem čekala 20 minut a jindy jsem musela zvolit jinou trasu, protože nejelo přes 2 hodiny.
Co vede lidi k tomu, aby spáchali sebevraždu skokem pod metro? Proč metro? Proč tím zatěžují život i ostatním lidem?
Nevím, pro spáchání sebevraždy může vést mnoho okolností. Nešťastná láska, bankrot, zdravotní problémy a mnoho dalšího, ale proč to metro? Je to spontánní nebo si chtějí užít poslední minutku slávy. Sláva a pokus o zajímavost je možná jeden z mnoha důvodů, ale podle mě je to nejrychlejší cesta ke smrti, která je jistá a asi bezbolestná. Bohužel jen pro toho sebevraha. Takový řidič se z toho musí chudák dávat dohromady a lidem, kteří stojí okolo to rozhodně náladu nezvedne a co víc možná budou mít i psychické následky. Proto bychom lidi, kteří páchají sebevraždu v metru neměli litovat, nezaslouží si to. I když je k tomu mohl vést pádný důvod, tak ne.
Píšu to, protože jsem rozhořčena po dnešní jízdě domů a během čekání jsem měla dost času na přemýšlení co je k tomu vede, bohužel jsem na nic nepřišla.
Co vede lidi k tomu, aby spáchali sebevraždu skokem pod metro? Proč metro? Proč tím zatěžují život i ostatním lidem?
Nevím, pro spáchání sebevraždy může vést mnoho okolností. Nešťastná láska, bankrot, zdravotní problémy a mnoho dalšího, ale proč to metro? Je to spontánní nebo si chtějí užít poslední minutku slávy. Sláva a pokus o zajímavost je možná jeden z mnoha důvodů, ale podle mě je to nejrychlejší cesta ke smrti, která je jistá a asi bezbolestná. Bohužel jen pro toho sebevraha. Takový řidič se z toho musí chudák dávat dohromady a lidem, kteří stojí okolo to rozhodně náladu nezvedne a co víc možná budou mít i psychické následky. Proto bychom lidi, kteří páchají sebevraždu v metru neměli litovat, nezaslouží si to. I když je k tomu mohl vést pádný důvod, tak ne.
Píšu to, protože jsem rozhořčena po dnešní jízdě domů a během čekání jsem měla dost času na přemýšlení co je k tomu vede, bohužel jsem na nic nepřišla.
čtvrtek 7. května 2009
Teorie o prvotním hříchu
Ve škole se momentálně zabýváme prvotním hříchem a jeho pojetím v západní a východní církvi. A přijde mi to leckdy úsměvné, jak moc do hloubky se dá rozebírat něco co se vlastně ani možná nikdy nestalo. A jakožto ,, nevěřící ´´ mám na to svůj názor a to ten, že Bůh chtěl být šéfem světa a proto sám navedl Adama a Evu k hříchu.
A teď zpět k pojetí prvotnímu hříchu.
A teď zpět k pojetí prvotnímu hříchu.
Západ: Prvotní hřích = dědičný hřích, už při sexuálním aktu plození se na nás přenáší hříšnost a hříšnost = smrtelnost. Smrtelnost je odplata za hříchy Adama a Evy.
Východ: Hříchem máme znemožněnou cestu ke zbožštění ( Theosis = účast na boží přirozenosti) , ale příchodem Ježíše Krista, je člověk znovu očištěn a znovu může dojít ke zbožštění. Což pro východní církev znamená, že přijde – li další Ježíš možná se opět stanem nesmrtelnými, jak tomu zamýšlel kdysi Bůh, než jsme ho zklamali.
Laura: Bůh stvořil člověka podle obrazu a podobenství svého vlastního a tudíž musel vědět, že člověk je tvor zvědavý a jestliže mu řekne nesmíš okusit plody ze stromu poznání, musí mu být jasné, že je ochutná. To je jak u dědí nedělej a udělá. Had v podobě ďábla, je ve své podstatě také výtvor boží. A tak tedy podle mého názoru jen Bůh čekal, než jablko ochutnají, aby je mohl potrestat smrtelností, seslat je na zem a říct si, to jsem nad nimi vyzrál.
Toto je můj názor na prvotní hřích, který bohužel nemohu na přednášce prezentovat, protože by u otce Gorazda neměl velký úspěch a já bych přece jen ráda dostudovala.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
